Úvodní strana  >  Články  >  Exoplanety  >  Bludná planeta velikosti Země objevena v naší Galaxii

Bludná planeta velikosti Země objevena v naší Galaxii

Umělecké ztvárnění gravitační mikročočky způsobené toulavou planetou
Autor: Jan Skowron/Astronomical Observatory, University of Warsaw

Astronomové z projektu OGLE (Optical Gravitational Lensing Experiment) objevili volně putující (bludnou) planetu s hmotností mezi Marsem a Zemí prostřednictvím metody nazývané gravitační mikročočkování. Jedná se o techniku, která usnadňuje objev vzdálených objektů na základě využití vlivu hvězd způsobujících náhlé zvýšení jasnosti. Když hvězda přechází velice přesně před jasnou hvězdou v pozadí, gravitace hvězdy v popředí zaostří a zesílí světlo hvězdy v pozadí, čímž se stane jasnější.

Exoplaneta obíhající kolem hvězdy v popředí může způsobit dodatečné krátkodobé zvýšení jasnosti vzdálenější hvězdy. Tato metoda je využívána k objevování nejvzdálenějších exoplanet vzhledem k Zemi a může také posloužit k detekování volně se pohybujících těles planetárních rozměrů mimo gravitační pole hvězd nebo na velmi vzdálených drahách kolem mateřských hvězd.

Jestliže hmotný objekt – hvězda nebo planeta – přechází mezi pozemským pozorovatelem a vzdálenou hvězdou, jeho gravitace může zaostřit a zesílit světlo ze vzdáleného zdroje,“ říká Przemek Mroz, postgraduální vědecký pracovník na Caltech a hlavní autor článku. „Pozorovatel uvidí krátké zjasnění vzdálenější hvězdy.“

Šance na pozorování úkazu mikročočkování jsou velmi zanedbatelné, protože trojice těles – zdrojová hvězda, čočkující hvězda a pozorovatel – musí být velice přesně uspořádána do přímky,“ dodává Przemek Mroz. „Jestliže bychom se zaměřili pouze na pozorování jediné vzdálené hvězdy, pak bychom museli čekat téměř milión roků, abychom zaznamenali efekt gravitační mikročočky.“

Nedávno zaregistrovaný efekt mikročočky, označený OGLE-2016-BLG-1928, trval pouhých 41,5 minuty.

Trvání jevu mikročočky závisí na hmotnosti čočkujícího objektu – menší hmotnost čočky znamená kratší úkaz mikročočkování,“ vysvětlují astronomové. „Většina pozorovaných úkazů, které typicky trvaly několik dnů, jsou způsobeny hvězdami. Jev mikročočky přisuzovaný volně se potulujícím planetám, má časová měřítka stěží několik hodin. Na základě měření doby trvání úkazu mikročočky a tvaru jeho světelné křivky můžeme odhadnout hmotnost čočkujícího objektu.“

OGLE-2016-BLG-1928 je nejkratší dobu trvající úkaz mikročočky, jaký byl doposud zaregistrován. Čočkujícím objektem byla v tomto případě exoplaneta pojmenovaná OGLE-2016-BLG-1928b, což je pravděpodobně těleso o hmotnosti menší, než je hmotnost Země. Jedná se o objekt s nejnižší hmotností, jaká kdy byla zaregistrována při objevu gravitační mikročočky.

Když jsme zaregistrovali tento jev, hned nám bylo jasné, že musí být způsoben mimořádně malým objektem,“ říká Radoslaw Poleski, spoluautor studie a astronom na astronomické observatoři Varšavské univerzity. „A skutečně, modely úkazu naznačují, že čočkující objekt musí mít hmotnost menší než Země, pravděpodobně se jedná o objekt hmotnosti Marsu. Kromě toho čočkující těleso je zřejmě toulavá planeta.“

Objev úkazu OGLE-2016-BLG-1928 ukazuje, že současné průzkumy mikročočkujících úkazů jsou schopny nalézat i časově mimořádně krátké jevy,“ dodávají astronomové. „Ačkoliv hmotnost čočky nemůže být jednoznačně určena, vlastnosti úkazu jsou v souladu s čočkou o hmotnosti sub-Země, nikoliv hvězdného průvodce promítajícího se do vzdálenosti 8 AU (astronomických jednotek) od planety."

Tudíž čočka je jedním z nejlepších kandidátů pro toulavou planetu terestrické hmotnosti doposud detekované. Tato populace nízko-hmotných volně se toulajících planet nebo planet na velmi vzdálených drahách kolem hvězd může být dále prozkoumána při nastávajících experimentech v rámci mikročočkování.“

Projekt OGLE je jedním z největších a nejdéle trvajících průzkumů, který zahájil svoji činnost již před 28 roky. V současné době projekt OGLE využívá dalekohled o průměru 1,3 metru Varšavské univerzity, který je umístěn na observatoři Las Campanas Observatory v Chile. Každou jasnou noc je namířen do centrální oblasti naší Galaxie a sleduje stovky miliónů hvězd, přičemž pátrá po změnách jejich jasnosti.

Tato práce byla publikována v časopise Astrophysical Journal Letters.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] sci-news.com
[2] scitechdaily.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Gravitační mikročočky, Exoplaneta OGLE-2016-BLG-1928b


19. vesmírný týden 2024

19. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 6. 5. do 12. 5. 2024. Měsíc bude v novu a čeká nás extrémně mladý srpek na večerní obloze. Slunce je hodně aktivní, nastaly silné erupce. Oblohu ozdobila slabá polární záře a nečekaně s ní se objevil i deorbitující horní stupeň Falconu 9. Planety jsou v tomto týdnu velmi obtížně viditelné. Pozorovat můžeme několik slabších komet. Na ranní obloze létají éta Aquaridy. K odvrácené straně Měsíce se vydala čínská sonda Chang’e 6 a na čínské orbitální stanici Tiangong se vyměnily tříčlenné posádky. Před 60 lety se narodil český astronom a popularizátor Václav Knoll. Před 15 lety proběhla poslední oprava vesmírného dalekohledu HST.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

V zajetí barev

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2024 obdržel snímek „V zajetí barev“, jehož autorem je Pavel Váňa   Kdo by neměl rád jaro, kdy po studených zamračených  dnech, skrovně prosvětlených hřejivými slunečními paprsky se příroda začíná probouzet. Zelenající se stromy jsou

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Orlia hmlovina M16

Orlia hmlovina, známa aj ako Messier 16 alebo NGC 6611, je mladá otvorená hviezdokopa v súhvezdí Had. Táto oblasť vzniku hviezd je vzdialená asi 7000 svetelných rokov od Zeme a je spojená s difúznou hmlovinou alebo oblasťou H II známou pod názvom IC 47031. Hviezdokopa M16 obsahuje približne 55 hviezd medzi 8. až 12. magnitúdou a na jej pozorovanie sa odporúča ďalekohľad s objektívom vyše 6 cm. Hmlovina sa rozprestiera na ploche s priemerom 60 svetelných rokov a je známa svojimi charakteristickými stĺpmi medzihviezdnej hmoty, ktoré sa nazývajú Stĺpy stvorenia. Najvyšší stĺp dosahuje dĺžku jeden svetelný rok, čo je 9 460 000 000 000 km – štvrtina vzdialenosti nášho Slnka od najbližšej hviezdy. Vo vnútri stĺpov sa najhustejšie oblasti vodíka a hélia spolu s prachovými časticami uhlíka a kremíka zhlukujú a zohrievajú, až vytvoria nové hviezdy. Zaujímavosťou je, že podľa najnovších pozorovaní zo Spitzerovho vesmírneho teleskopu, Stĺpy stvorenia už pravdepodobne celých 6000 rokov neexistujú. Deštrukciu pilierov spôsobila supernova, ktorá vybuchla v ich blízkosti Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, GSO 2" komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Optolong L-eNhance filter, FocusDream focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Starnet++, Adobe photoshop 66x180 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, 94x360 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C cez Optolong L-eNhance, master bias, 180 flats, master darks, master darkflats 7.4. až 14.5.2024 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »